3-4 měsíce v USA

Hello,

jsem nejhorší bloggerka ever, ale to, že nemám čas pro mě znamená, že opravdu žiju tento rok naplno #noregrets. Jednoho dne si asi řeknu, že jsem se blogu měla věnovat více, ale s veškerou upřímností...nemám čas a ani chuť trávit na blogu (počítači) tolik času jako kdy předtím. Každý den se kolem mě něco děje a když se konečně najde volný den, opravdu si potřebuju sednou a jen relaxovat bez myšlenek na jakékoliv povinnosti. Což mi připomíná, že bych teď měla studovat na tři testy. 

Dnešní článke je spíš takový informační, trošku omluva, proč nic nezvládám. Ve středu mi začínají Thanksgiving holidays, takže si to tu trošku pofackuji a zveřejním pár článků (a to slibuji = tak trošku i sobě, jelikož se obávám, že papírový diář v budoucnu ztratím :D)

a) Škola USA/ČR - porovnání, jak se tu držím já, co škola v ČR

b) Vztahy - rodina, kamarádi, ostatní exchange studenti - změny

c) Chicago - první výlet ZÁŘÍ

d) Galena - druhý výlet ŘÍJEN

e) Galena - třetí výlet ŘÍJEN + Halloween

f) Springfield - čtvrtý výlet LISTOPAD 

g) Thanksgiving

h) Black Friday

ch) Homecoming

Myslím, že jsem opravdu šťastlivec, jelikož každý zážitek zde je nezapomenutelný, takže věřím, že se dokážu vrátit do prvních měsíců a popsat všechny zážitky celkem podrobně. 

Zítra zveřejním první článek = HOMECOMING

american life

0

Něco málo o rodině a kamarádech (plus typy)

Hello,

dnešní článek bych chtěla věnovat vztahům tady v USA. Jak jsem zapadla do rodiny, jak jsem si našla kamarády a jak to celkově vztahově mám.

RODINA:

Od prvního dne tady jsem se cítila velmi pohodlně. Všichni se ke mně chovali neskutečně mile, jakoby mě znali už nějakej ten měsíc a snažili se, abych se cítila opravdu perfektně. Mojí výhodou pravděpodobně je, že už jsem asi čtrnáctý student v této rodině a moje hostitelská maminka Sarah pracuje pro ISE (americká agentura). Dokonce, když jsme měli jednu holčinu z Makedonie na pár dní u nás, jelikož čekala, až se její host family vrátí z dovolené, mi řekla, že nechce odejít, protože se s mojí rodnou cítí velmi dobře. Jsou prostě skvělý a udělají všechno proto, abyste se cítili dobře. A já pevně věřím, že to takhle mají téměř všichni. Soudím z toho, když vidím ostatní studenty s jejich rodinami pohromadě (studentský piknik, společný trip do Chicaga, facebookové příspěvky). Můj host dad Ralph mi dokonce dal svolení randit s jeho synovcem :DDD (o tom později). A včera jsme měli takovou menší chvilku u večeře, kdy mi Ralph oznámil, že jsem součástí rodiny a že se nemůže dočkat, až pozná moje biologické rodiče. Pro vysvětlení: Moje hostitelská rodina se v listopadu vypraví na 10 dní do Čech a bude bydlet u mě doma. Já zůstávám tady v USA u kamarádky nebo se přestěhuji k jedné z mých host sisters (Cassie) a jejímu manžalovi (Ricky). 

Když přijde na mamku...mohu jí říct naprosto všechno. Jak se cítím, drby ze školy, požádat jí o pomoc s čímkoliv, mluvit o klucích....prostě COKOLOV.

A když mluvím o bráškovi...je to ďábel :D Hunter je prostě divoch, který bude mít 7 narozeniny teď v říjnu. Je dost vyspělý a tak napůl přeskočil z první třídy a je poloviční druháček. Bohužel, trošinku rozmazlený a dokáže být trošku hrubý. Ale to nesjpíš patří k věku....dokáže být zlatíčko! Miluju ho jako vlastního <3

Takže můj typ: Buďtre sami sebou, buďte otevření a užívejte si s nimi každý moment. Jsou tu pro vás a pokud vy přijmete je...oni přijmou vás!

Ukončit tenhle rok bude nejtěžší část tohohle experimentu...netušila jsem, že opravdu můžu mít dvě milující rodiny.

 

KAMARÁDI:
Facebook je zázrak. Sarah je poklad. Hned první, druhý týden tady v USA mi Sarah uspořádala Welcome party! Kdy pozvala pár dětí ze školy (ohromná výhoda malého města, vesnice). Přišlo pár lidí  a grilovali jsme, blbli v bazénu, hráli pinpong a kulečník. Prostě měli zábavu, i když jsme se skoro neznali. Byli ohromně přátelští a nejlepší na tom je, že se s většinou kamarádím do teď! Také facebook velmi pomohl, protože je moje škola maliká (ani né 200 studentů) všichni o mně věděli a posílali mi žádosti na facebook. Někteří z nich když jsem byla ještě v ČR a dokonce mi napsali. Např. můj kamarád Jacob ....napsal mi, když jsem byla v ČR a je jeden z mých nejlepších kamarádů. Jsem za to neskutečně vděčná!!!

První fotbalová hra s Haley

Enrique <3

Haley mi pomohla s vlasy na svatbu

A teď k mé nejlepší kamarádce: HALEY. Potkali jsmde se na mé párty, ale napsala mi ještě před tím, než jsme se potkali. Od první zprávy jsme si neskutečně rozumněli, stejně tak na párty a pak jsme se vídali témeř každý den. Ve škole máme pár hodin společně a sedíme spolu u oběda, i když jsem o rok výš než ona. Sedí s námi i Jacob btw. Trávíme spolu opravdu většinu času a jse za ní neskutečně šťastná a vděčná, celá škola o nás ví :DD I učitelé :D Je to porstě perfektní, hlavně se nebojte mluvit a zapojovat do všeho, i když se na to necítíte. Já třeba začala hrát soccer...což je asi nejvíc šokující věc. Poznala jsem tam skvělý lidi a všichni jsme kámoši. Já, Haley, Lluvia, Dane....kámoši ze soccer týmu. Pak mám pár kamarádů mezi fotbalisty a můj nejlepší kamarád Enrique je tak napůl taky soccer. K Enrique...můžu mu říct cokoliv, každý ráno mě vyzvedává do školy, vozí ze školy, párkrát zůstal na večeři, když jsem byla nemocná přivezl mi dárek,,,prostě kamarád jak má být. :) A nejlepší věc na tom je, že stále chodí s exchange studentkou z minulého roku (Brazílie)....je to tak trošku epické :D
Můj typ: zapojte se, kde se dá. Neseďte na záchodě během oběda ;) a mluvte, i když je to špatně. (jeden kluk Alex ke mně přišel a říká: Jsem slyšel, že jsi ukecaná jako já :D A od tý doby jsme tak nějak kámoši :DD)

Jsem tu za všechny neskutečně vděčná a jsem ráda, že jsem prolomila ledy a udělala přesně to, čeho jsem se obávala nejvíc. Vystoupila ze své komfortní zony a byla otevřená všemu novému. Největší rada, co vám můžu dát....prostě to udělejte a nepřemýšlejte nad tím, co by se mohlo stát! Takhle to nikdy nezjistíte!

-EVA

usa

5

Škola & budoucí články

Hello!

Už je to měsíc, co jsem se neozvala. Šílenost! Už jsem tu víc jak měsíc, čas tu letí šíleně rychle a proto všem současným i budoucím výměným studentům vzkazuji: Žijte každým momentem a užívejte si, jak se dá! 

Budu se snažit psát častěji, ale abyh byla upřímná...jde to tu stěží, jelikož se kolem mě stále něco děje. Domu chodím kolem půlnoci, jeikož jsem s kamarády a nebo pryč s rodinkou. Je to vážně perfektní, nikdy jsem neměla tak nabitý program. 

Čím bych asi začala v tomto článku je škola. Další chci soustředit na kamarády a vztahy celkově. Další bude takový deník, jak to chodí a něco o dnešním dni (chysám se na Americkou svatbu <3) a další o nemoci, kteoru právě prodělávám a jak se chovat, když tady v USA onemocníte. Mám toho v plánu mnoho, snad to nějak zvládnu :)

Takže ŠKOLA:

Nebudu vám lhát...je to easy, alespoň většinu času, dokud nemám hodinu španělštiny či US History 3. Já hodiny zvládám v pohodě, většinou chápu, co se po mně žádá a když ne, rozhodně se neostýchejte zeptat spolužáků či učitele. Všichni jsou moc milí a nápomocní. Druhá věc jsou úkoly....těch je tu bohužel přehnaně moc. Řekla bych, že úkoly jsou obtížnější než celý průběh hodin. Je jich příliš moc a zaberou sakra hodně času. Já je většinou ani neudělám všechny....naštěstí to učitelé chápou a dávají mi více času bez ztráty kreditu. Známky se mi tu porzatím pohybují mezi A a B :) (1,2). 

A pak tu máme testy...zatím jsem psala jen ze Španělštiny (to je skoro každý den, během této hodiny jsem dost ztracená :D)  Ale neskutečně starý učitel Mr. Salley je napohodu, fakt vtipný dědula. 

Jinak jak porbíhá běžný školní den. Den máte rozdělený do dvou částí, první 4 hod oběh další 4 hod. Škola začíná v 8:15 a končí v 15:10. Přestávky během hodin jsou 3 min, takže běžet do skříňky a poprat se zámkem a následně běžet do třídy. Na toaletu tu zkrátka moc času není :D A během hodin vás pustí jen velmi výjmečně nebo vás to stojí kredit (známku) :D Pravidla školy jsou dost přísná, ale dá se to zvládnout a i přes to, že je to tak přísné....to celé půspbí víc uvolněně. Což možná nedává úplně smysl, ale je to tak. Děti jsou většinou přátelské, akorát dost pomlouvají a učitelé jsou perfektní, rozhodně se před nimi neklepete nervozitou! Tak jsem to měla trošku v ČR na mém gymplu. 

Mojí oblíbenou hodinou se stalo Art (Úmění), kde se učíme o různých stylech a principech, píšeme i testy a pak máme samozřejmě projekty. Je to vážně parádní hodina. A jako druhý předmět Yearbook (Ročenka), pracujeme zde na školní ročence a musím říct, že tenhle předmět je makačka i když to pro nás Čechy zní jako ulejvárna. Nejvíce úkolů mám v tomto předmětu. Pracujeme zde na fotografii, psaní a designu...prostě se z vás z ničeho nic stane novinář. Je to dokonalá hodina.
Můj rozvrh tedy je: Spanish, Art, English II, Yearbook, Lunch, Geography, U.S. History III, Gym, Study Hall

Pro dnešek to bude vše. Doufám, že si brzy najdu čas na další článek a přidám  nějaké fotky. Zítra (neděle) se chystám do Chicaga s ostatními exchange studenty, tak to se snad dokopu a zpracuji video :)

-EVA

usa

0

Rodina a přátelé - první dny v USA

Je ráno 8.8. a mně začíná 5. den tady v USA. Za poslední dny se toho událo mnoho a bylo to velmi intenzivní. Jsem za všecno opravdu moc vděčná a šťastná. Děkuji všem za podporu a pomoc s tímto Americkým snem. Moc děkuji! <3

Začla bych pátkem, co byl první celý den tady. Odpoledne jsme se jen tak flákali, já psala na blog, byla u nás Faith a Bell (což jsou dvě holčiny, co mě vyzvedli na letišti....jsou zvláštní, ale o tom jindy) a porstě pohodové dopoledne. Odpoledne se opět ukázala Mallory s Tammy a Mallory si přitáhla Barbie. Nejdřív jsme se všichni koupali a pak, že segra pojď si hrát s Barbie. Což neskutečně vytočilo Huntera s tím, že já jsem jeho sestra ne Mallory a většinu času bych měla trávit s ním. Nakonec jsem si asi 45 min hrála s Mallory s Barbie. Což byla docela sranda po x letech bez nich! :D Miluju Barbie!

Kolem 5 přijeli prarodiče, tedy rodiče Ralpha a s nimi jsme se vydali do místní Kirkland family restaurant na večeři. Byl pátek a to mají vždy plno, jelikož dělají nejlepší rybu v okolí (fakt že jo)! Takže jsme asi 15 min museli čekat před menší restaurací, kde se všichni znali a objímali, povídali si přes stoly. Jsou tam takové ty boxy na sezení jako v amerických filmech. Prostě Amerika jak má být. Po večeři jsme se vrátili domů, kde jsme si ještě s Hunterem hráli na zahradě a pak si pustili na DVD (miluju) nejnovější Star wars, což byla pecka! <3 Dospělí hráli karty. 

V sobotu jsme se Sarah plánovali párty, abych poznala pár lidí ze školy. Opravdu jsem se bála, že nikdo nejpřijde, ale nakonec tu bylo asi 6 lidí ze školy. Ke konci večera nás zbylo 5. Plánovali jsme grilovat hambáče, takže jsme museli se Sarah ještě nakoupit. Opravdu mají větší balení všeho! Mně normálně přišlo, že i tu zeleninu a ovoce mají nějaký větší a lepší :D Jediný, na co bych si postěžovala jsou košíky, který nemají tak uvolněný kolečka jako mají naše, takže se špatně řídí. Po nákupu Sarah začala připravovat baby mrkvičky, avokáda, maso do burgeru a jen už jsme čekali, kdo se ukáže. Jako první přišli takový dva stydliví kluci, dvojčata Jack a Josh. Ale byli moc milí. Pak Hannah, s kterou jsme byla v kontaktu už z ČR...ale ta mě zklamala a vím, že kamarádky fakt nebudeme. Je to ten typ člověka, co pořád mluví jen o sobě a pomlouvá ostatní, shodla jsem se na tom i se Sarah a Ralphem. Takže nic, i odešla dřív a pak jsme viděli její My Story s jinýma kámošema... :D Pak jeden hispánský klučina Kevin (obézní) ale fajn! Později přišla ještě jedna dívčina Lluvia, která bude senior jako já a asi kandidovat na kapitánku soccerového družstva. Je boží, když jsme se loučili řekla, že budeme určitě skvělý kamarádky! :) A pak moje láska Haley, s kterou jsme si nejprve psali přes fb a pak se potkali na párty. Už teď jí zbožňuju, taky hraje soccer. A dneska (pondělí) se sejdeme a budeme společně hlídat dva kluky, což je její práce. :D 

Všichni až na Hannah byli opravdu super a jsem vděčná, že je Sarah pozvala! :)

Haley

Co mě překvapilo bylo, že jsem osobně já pozvala výměnýho studenta z Německa, který je tyú už dýl a hraje americký fotbal. No...odepsal mi až v noci, že neví. Já tedy, že je pozdě a co dělal. Tak mi vrazil do xichtu, že byl s kamarádama a že sem s nima nemohl přijít, že byli tam a tam a porstě všechno lepší, než nějaká trapná párty. Pak, že je rád, že už mám nějaký kamarády, haha, že on už má celý město. No a nakonec už mi ani neodepsal na zprávu a zničeho nic napsal Good night! Jsem pořád vytočená....hulvát jeden! 

O neděli napíšu zvlášť, už tak je to super dlouhý!

-EVA

welcome

5

Host family

Jak už jsem psala v předchozím článku, dorazila jsem již do USA, Illinois. Na začátek bych to shrnula asi takhle, NIC LEPŠÍHO JSEM SI NEMOHLA ANI PŘEDSTAVIT! První den a půl tu por mě proběhl naprosto neskutečně a jsem plná optimismu.
Asi bych začala se shledáním s mojí hostitelskou rodinou. Na letišti mě vyzvedla neskutečně milá a vtipná paní a její šestiletý syn plus ještě dvě dcery Sarah kamarádky. Jedna začíná chodit jako freshman na střední, druhá mladší. Objetí, smích....bylo to moc milé. Po cestě domů jsme se stavili v prvním Mc Donaladu tady pro nějaký pití a jídlo. Já si nedala nic, ale nakonec jsem Sarah snědla její chucket nuggets :D Bylo to super, celou cestu domů jsme si všichni povídali a pohodička!
Doma na nás čekala další návštěva v podobě další hostitelské mamky (Tammy, budu o ní asi ještě mluvit)  z vesničky a její šestileté dcery (Mallory), která mě na konci návštěvy nazvala její sestrou :D Což všechny pobavilo, už jsme i domluvené, že si budeme hrát s Barbie :D Jupííííí!!!! <3
K  večeru, když jsme byli samy jsme se celá rodinka koupali v mega bazénu a výřivce...bože! Je to naprosto dokonalý! K večeři jsme si dělali Tacos a pak znovu do bazénu s Hunterem. Rodiče relaxovali ve výřivce.
Asi kolem deváté jsme se přesunuli do obýváku k televizi, kde jsme sledovali Baseball a pak něco jako vodní X-factor. Hunter si u toho stavěl Star wars Lego, co jsem mu přivezla a Sarah napsala status na facebook, kde mi pak začalo psát milion lidí Welcome Eva. Bylo to moc milé. Nakonec mi Sarah řekla wow, jsi tu populární, máš už čí lajků....dnes ráno prý, že jsem celebrita, že už je jich přes 100 :D
Takže pocity z mojí hostitelské rodiny jsou naprosto perfektní. Jsou vtipní, milý a připadám si už po jednom dni jako doma. Dům je obrovský a typicky amrický, máme i takový ten suterén s kulečníkem, fotbálkem, pinpongem :D Nemohla jsem si nic lepšího přát!!! Ty 3-4 roky čekání s opravdu vyplatili!
Jinak dnes možná potkám prarodiče ze strany hostitelského táty (Ralph) a mluvili jsme taky i škole. :) Zítra budu mít tady u nás Evas Welcome Party, kdy by měli přijít lidi ze školy....haha, výhoda vesnice! :) A v neděli potkám všechny děti, což znamená dalších 5 členů rodiny! :)

Pro ostatní studenty přeji šťastný let a ať vám to vyjde tak krásně jako mně! Ozvu se nejspíš po neděli, kdy budu mít všechno to první seznamování za sebou :)

-EVA

usa

0

Flight

Hello,

Mnou nejvíce očekávaný článek, co se prázdnin týče právě nastal. Je 4. Srpna a já opravdu sedím už v druhém letadle směr Chicago. Nemůžu tomu uvěřit. Nedávno to byly tři roky, kdy jsem se rozhodla, že chci být Exchange student v Americe a nejednou cvak a já sedím v letadle nad Atlantikem (no možná už nad Kanadou, zrovna jsem si sundala brýle  a nevidím na mapu před sebou…a televizku jsem úspěšně vypnula :D)

Mám šíleně smíšené pocity a ještě jsem nezamhouřila oka…a to už jsem od 4:45 vzhůru (teď je 17:37 našeho času, v Chicagu je 10:37). První věc ,o které bych se chtěla zmínit je LOUČENÍ. Nebudeme si lhát, ale na tenhle okamžik se nemůže připravit nikdo. Od pondělí jsem byla v slzách, jelikož jsem se postupně loučila s kým jen to šlo, i za absurdních situací jako vstávání v den odletu v 4:45, že?!

Brečela jsem, jen když jsem se loučila se psem… tak si představte, jak jsem vypadala na letišti. Nebo spíš jak jsme my všichni vypadali, jelikož jela moje rodinka (taťka, mamka, ségra) plus moje dvě nejlepší kamarádky, jedné z nich brácha a mamka. Asi to byla zajímavá podívaná, moc krásně se nám plakalo. No nic, pokud odlet ještě někoho čeká, snažte se co nejvíce strávit s milovanými, opravdu je to děsivé!

A teď ohledně letu, věc která mě děsila nejvíc a hledala jsem ohledně toho mnoho článků…když jsem se připravovala na svůj Exchange year ačkoliv jsem ani nevěděla jestli to klapne!

JE TO POHODIČKA!

V Česku vám se vším pomůžou rodiče a na vás je jen, abyste přešli přes kontrolu a našli si gate, což mě děsilo, ale všechno je krásně značený a dá se to zvládnout. V popřípadě se nebojte zeptat, o nic přeci nejde! Jakmile jsem přiletěla do Amsterdamu (můj let Praha-Amsterdam-Chicago), tak nás autobus převezl do budovy a už bylo jen na vás, jakým směrem se vydáte.  V mém případě jsem následovala ceduli ALL GATES. Chvilku jsem byla pomatená, jelikož gatů bylo příliš a můj měl písmeno F. V tomhle případě jsem se zeptala a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Chytla jsem si dvě postarší Američanky a společně jsme se snažili najít cestu (nikdy nejste samy ztraceni a na věku fakt nezáleží :D). Krásně jsme pokecali a vesele utíkali na rychlou kontrolu pasu a šup najít další gate.

Opravdu ještě jednou! Všechno je velmi přehledně značené a nemáte moc šanci zabloudit a to říká člověk, který se dokáže ztratit v obchoďáku, který navštěvuje x let :D

Jediná rána, která mě zasáhla bylo, že můj gate hlásil ,ať sledujeme jména na obrazovce a chodíme ke kontrole…vůbec jsem netušila, co se děje a najedou lusk a fronta dlouhá kilometr (ne, přeháním, ale byla fakt děsně dlouhá) a že teď až začínají pouštět na palubu, byla jsem zmatená, ale nakonec jsem to zvládla ještě s velmi příjemným rozhovorem s Holanďanem, který mi kontroloval pas. Všichni jsou moc milí a snaží se pomoci, jen se usmívejte! 

A teď sedím v krásném letadle s vynikajícím jídlem, skvělými filmy a úžasnými letuškami. Zbývají mi poslední 3 hodiny k přistání a shledání s mojí host family. Ani nedokážu popsat, jak moc se těším!!! I když jsem ještě nervní z letištního procesu v Chicagu. Což budete mít vy dopsaný hned pod tímhle odstavcem, ale pro teď jsem stále v letadle.  

Ok, právě sedím u kuchyňského ostrůvku v mém novém baráčku a dopisuji článek. O rodině a všechn prvních dojmech se rozepíšu co nejdříve!

Po příletu do Chicaga mě čekal pohovor s americkým úředníkem. Myslím, že to byla nejhorší část. Nejprve jsem překročila čáru, která mě měla oddělovat od ostatních...pán byl super nepříjemný. Pak, když jsem šla na řadu se na mě ani jednou neusmál a byl šíleně jedovatý, berme to jako součást jeho práce...trvalo to tak 3-5 min. Pak už jsem jen hledala svůj kufr,což jsem se pro jistotu zeptala a milý Černoch mě dopodrobna navigoval :) 

Po tom, co jsem dostala svůj kufr, jsem šla ještě přes jednu kontrolu, kde jsem odevzdala dotazník, který vyplňují cizinci v letadle, nic strašnýho. 

Moje letadlo přiletělo dřív, takže jsem musela čekat na svojí host mum (Sarah pro další články) a host brother (Hunter) trošinku dýl. Nakonec šťastné shledání a šup do nového domova, což je cca 2 hod od Chicaga :) 

-EVA

usa

2

Předodletová (poslední) schůzka

Hello!
13.7. jsem se vydala do Prahy na poslední schůzku do agentury Studyline. Před schůzkou jsem obdržela poslední seznam (ne zrovna krátký), co všechno se ještě musí zařídit než opustím Česko. Jeden z pokynů byl: Prostudujte si studentský handbook.

V této knížce je mnoho pravidel a typů, jak se v USA chovat. Co je to kulturní šok, jaké pocity budete během roku cca mít, stádia vývoje atd. Také v závěrečné části můžete najít šest příběhů od ostatních exchange studentů (z celého světa), které se vztahují na jejich porblémy a proč byli např. vyloučeni z porgramu a museli USA opustit dřív. Řeknu vám, je toho hodně, na co si dávat pozor a ISE (americká agentura) opravdu nezná slitování. Také hodně záleží na pravidlech, které si určíte s hostitelskou rodinnou. 

Schůzka probíhala s dalšíma holčinama. Jedna jede do Lousiany a druhá do Michiganu. Řešili jsme pravidla, pojištění, podepsali poslední papír a hooooodně mluvili tak nějak o všem, co nás čeká. Tři holky toho holt namluví dost no. Původních 30 min se protáhlo na hodinku :D
Během tohoto posezeníčka jsem si uvědomila, že jsem připravená asi až moc. Pro holky byla spousta věcí novinka a já už to měla zařízený. Je vidět, že na to čekám už 3 - 4 roky. Možná jsem trošku větší nadšenec no, to přiznávám. Ale trošku se bojím, že jsem to s tím vyhledáváním a přípravou přehnala...

 Každopádně se šíleně těším a schůzka proběhla opravdu příjemně. Teď už jen dozařídit pár papírů, jako soudní přeložení vysvědčen (fakt zábava)!

-EVA

illinois

2